4. Kapitola - Útěk&Cesta

11. srpna 2014 v 21:59 | Angelique |  Ztráta v čase

Ano, opravdu dlouho jsem tu nebyla. Prostě ale prázdniny jsou prázdniny a občas není čas ani v tuto dobu. Někdy jsem ale nevěděla, co přesně bych měla přidat. Připadá mi totiž, že někdy píšu i bláboly. Dneska jsem ale musela něco přidat. A zvolila jsem další kapitolu. :)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

"..pán přijede až večer. Do té doby ji tu musíme hlídat. Prý je pro něj moc důležitá a ať se opovážíme ji spustit z očí."
Kde to jsem? přemýšlela Chattie, když se probouzela. Ležela na studené zemi. Jak zjistila, tak na rukách má pouta a řetěz od pout je přivázaný k radiátoru. Prostoru má tolik, aby mohla ležet, ale ne se procházet.
"Stejně by mě zajímalo, proč je tak důležitá." Pokračovaly hlasy dál. Zatím se Chattie neodvažovala nějak moc hýbat - nechtěla, aby si všimli, že je vzhůru.
To, co se ale stalo teď, jí vyrazilo dech. Do místnosti vešel Nathaniel. Měl na sobě to samé oblečení jako ostatní tam. Směřoval směrem k lidem, co tam stáli a mluvili - nejspíš ke stráži.


On je jedním z nich? Ne, to nemůže být pravda! Neee! křičela v duchu a přitom na něj doslova zírala. On na ni taky. Nemohl si ale nevšimnout, že je v šoku. Příčina mu určitě došla, protože ještě, než přišel tam, stihl na Chattie mrknout, ať se nebojí. Trochu ií to uklidnilo. Přesto se ale pořád bála, co s ní bude. A hlavně - nechápala vůbec nic. Nemohla snést myšlenku na to, že je jedním z nich. Nechtěla na to vůbec myslet. Přišlo jí to jako totální blbost.
Jakmile došel ke stáži, tak se s nimi začal bavit:
"Ahojte." Začal. Řekl to, jakoby byli všichni staří známí a řekl to s úsměvem na rtech.
"Koho to tu máte?" pokračoval.
"No, my ani sami nevíme. Máme ji tu prostě hlídat, než se pán vrátí. Prý je hodně důležitá."
"Ahaaa..." odpověděl. Šlo vidět, že s nimi chce manipulovat, že má něco za lubem.
"A můžu se na ni kouknout? Zjistil bych, co umí a proč má takovou cenu." Dodal po chvilce.
"No... pro mě za mě." "Mě osobně by to taky zajímalo." Odpověděli muži.
"Zatím si odskočím, když tu jsi." Dodal ještě jeden z nich.
"Samozřejmě... já to tu zvládnu i sám." Odpověděl na to Nathaniel.
"Ne, sám tu nebudeš. Já tu zůstanu. To se nemusíš vůbec bát." Odpověděl druhý muž.
Nathaniel se jen pousmál a šel směrem k Chattie.

"Tak co? Jak jsi na tom?" řekl polohlasně, když sledoval, jak je svázaná. Ležela jako kdyby spala. Jediným poznávacím znakem, že je zhůru, byly otevřené oči.
"Fyzicky dobře. Vůbec ale nevím, co tu dělám." Odpověděla mu.
"Neboj, dostanu tě odsud. Vrátím se pro tebe." Řekl a odešel zpátky ke stážím.
"Nedokážu říct, co má za schopnosti, nebo proč je tak důležitá. S ničím takovým jsem se ještě nesetkal." Řekl zcela oficiáně stráži. Poté odešel. Chattie byla zklamaná, že tu nezůstal déle. Věděla však, že svůj slib dodrží.


A ano, svůj slib dodržel. Uběhlo několik hodin - možná i půl dne nebo den - a ozvalo se slabé otevření dveří. Šel zcela potichu. Stráž spala, tak se stačilo jen nepozorovaně vyplížit. Odemkl Chattie pouta, pomohl jí na nohy a táhl ji pryč.
Utíkali, strašně dlouho. Byli uvnitř obrovského domu - skoro mrakodrapu.
Konečně se dostali ven - nebo spíš na podzemní parkoviště.
"Ne!" zařvala najednou Chattie a zastavila se.
"Co se děje?" otočil se hned na ni Nathaniel.
"To je prakoviště z mého snu. Nechci tu být!" Křičela a panikařila.
"Klid. Tam mám auto. Nasedneme do něj a odjedeme pryč." Uklidňoval ji a vedl ji k autu. Chattie do něj ochotně nasedla. Sedla si dopředu. Hned vyjeli.
Chattie vůbec neměla ponětí, kde je. Město, kde byla, jí nic neříkalo. Míjela jeden dům za druhým. Ztratila i pojem o tom, jak dlouho jedou. Ze začátku se ponořila do myšlenek, ale pak už jí to ticho v autě, které tam ponovalo, vadilo. Chtěla se s ním o něčem bavit. Hlavně taky měla i plno otázek. Třeba to, co tam dělal, co se s ní stalo, nebo kdo to byl. Chvíli se odmlčela a pak začala:
"Co jsi tam dělal? A kdo jsou ti lidé?"
Nathaniel pohlédl na Chattie a odpověděl: "Jsou to ti temní. Ti zlí. Pro větší pochopení tě do všeho musím nejprve zasvětit. Měla by ses ale první prospat. Cesta bude dlouhá a prospělo by ti to. V autě stejně nic nevyřešíme. Na to potřebujeme klid a plnou koncentraci."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peramoremia Peramoremia | 11. srpna 2014 v 22:03 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi znovu napsala další kapitolu, je to tak napínavé. Moc hezky píšeš.

2 Rebecca Rebecca | Web | 12. srpna 2014 v 18:01 | Reagovat

Je to napínavé...tahle povídka mě strašně baví!

3 Enes Enes | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 13:50 | Reagovat

Napínavé. Moc se mi to líbí a těším se na další :-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama