3. Kapitola - Patron

6. července 2014 v 22:13 | Angelique |  Ztráta v čase

Opět po dlouhé době jsem napsala další kapitolu. Co říct... prostě jsem měla nápad, jak dál děj směřovat, aby to nebylo jen pouze nudné vypravování. Tato kapitola je trochu kratší, ale slibuju, že se budu snažit ty další více natáhnout. S delší délkou většinou problémy mám, jelikož moc detailů nepíšu, ale i tak jsem s touto kapitolou spokojená. Co vy? Jak se líbí vám?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Chattie pouze zírala. Připadalo jí, že toho člověka zná, ale také že ho vidí poprvé.
"Ještě než budeš mít otázky nebo mi utečeš, prosím vyslechni si mě." Přerušil ticho kluk. Chattie pouze nepatrně kývla hlavou na znamení, že poslouchá. Když to kluk uviděl, začal:
"Já jsem Nathaniel a dostat jsem za úkol ti při tvé cestě pomáhat. Budu něco jako tvůj patron. Budu ti radit, zodpovídat všechny otázky...."
"Připadá mi to celé na hlavu... Proč bych ti měla vůbec věřit? Vždyť tě ani neznám!" Vložila se do toho Chattie.
"Ty víš, že mi můžeš věřit." Nenechal se odbýt Nathaniel. Poté nastalo další ticho. To přerušil opět Nathaniel:
"Tak zítra v 17:00 tady. Zasvětím tě do všeho." Chattie opět pouze přikývla. Stála jako paralyzovaná. V posledních chvílích se toto dělo tak moc. Nathaniel mezi tím zmizel.


Kdo to byl? Odkud je? Jaktože mu dokážu věřit, i když o něm vím tak málo? Jaktože se cítím s ním v bezpečí a ničeho se nebojím? Vše to byly otázky, které se Chattie honily v hlavě. Na mnoho z nich odpověď nenalézala, ale neznepokojovalo jí to. Věděla, že on jí neublíží. Že je s ním v bezpečí. A to bylo to hlavní, co potřebovala vědět.

Hned jak přišla domů si sedla k učení a snažila se s tím co nejvíc pohnout. Chtěla mít zítřek volný a řešit pouze své záležitosti. V 10 hodin měla vše hotové. Většinou to byla doba, kdy už chodí do postele a někdy i hned usíná. Dnes se jí ale nechtělo spát. Bylo toho tolik nového, nad čím mohla přemýšlet. Sedla si na parapet a při dívání se na hvězdy vplula do myšlenek. Vše, co dnes zažila, já přišlo jako krásná pohádka. Ovšem ale skutečná. Nevěřila, že by někdy mohla být takto šťastná. A to jen díky dnešnímu setkání.

Najednou uviděla na cestě dva lidi v černém. Nešlo jim vůbec vidět do obličeje. Byli velmi podobní Nathanielovi, ale hned poznala, že k němu nepatří. Začala celkem panikařit, když viděla, že směřují k jejich domu. Ve strachu o rodinu otevřela okno a zařvala: "Chcete mě?! Tady mě máte, ale do domu nechoďte! Nikoho jiného do toho nezatahujte!" Neznámí pohlédli směrem k Chatiininu oknu a promluvili:
"Tak slez a pojď za námi a nikomu se nic nestane."Chattie polilo horko. Strašně se bála. Bála se, co s ní udělají, ale také toho, co by udělali s její rodinou kdyby váhala. Proto i přes všechen strach slezla dolů za nimi - měla štěstí, že měla po čem. Pod jejím oknem byl "plot", na kterém byly popínavé růže. Její strach se každým krokem stupňoval. Věděla, že nic dobrého ji s nima nečeká. Přesto pořád kráčela vpřed. Oči měla plné slz skoro vůbec neviděla na cestu. Najednou ucízila, že jí někdo objal. Poté ztratila vědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 27. července 2014 v 15:34 | Reagovat

Jako obvykle to máš úžasné. Nathaniel, ty vado. Tajemnej kluk, a další dva chlapíci v černém hm.. Těším se na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama