Cesta za kulturním poznáním - zpráva

13. května 2014 v 10:21 | Týna |  Deníčkové perličky
Exkurze
Dne 29.4 2014 se třídy I.C a Q.A vydaly na exkurzi za brány svého města. Autobusem se svezly nejprve do města Šternberk. Zde si vyslechly barvitou historii místního hradu a poté zamířily do překrásného arboreta u Uničova. Poslední neméně zajímavou zastávkou byla Pradědova Galerie dřevěných soch, která se nachází v Jiříkově na Rýmařovsku.
Tento úterní den, měl být pro obě už zmíněné třídy cestou za poznáním a vytrhnutím z denního stereotypu ve školních lavicích. Jakmile byli všichni žáci na svých místech v obou autobusech, mohlo se jet na výlet. Zanedlouho je už vítaly první domky města Šternberku. Žáci absolvovali krátkou procházku skrz město za svým cílem. Když už byli na hradním nádvoří, pár chvil počkali na zdejší kastelánku, která je poté provedla stručnou historií hradu neošizenou o zajímavosti, jako třeba, jak to bývalo dřív se záchody a proč se nábytek tak bohatě vyřezával. Vše mělo svůj základ v praktičnosti, a zároveň se pyšnilo svou estetičností. Po prohlídce měly třídy rozchod. Mohly svůj čas využít pro lepší poznání města, či pouhému potulování se po ulicích. ( Já s kamarádkou jsme stihli trochu si proletět místním klášterem - myslím, že jeho návštěva vám dá víc než návštěva hradu… )
Následovala už kratší cesta autobusem na druhé místo určení. Tím bylo arboretum zvané Makču Pikču. Už na parkovišti mohli studenti cítit ten svěží dech jara, jenž jim přinášela vůně květin zde rostoucích. Pan vedoucí žáky hnedle zprvu informoval o tom, jak se zde mají chovat a zpravil je též o pár zajímavostech. Kdo by to byl řekl, že tak nádherné místo vzniklo na bývalé skládce? Všichni fotili jako o život, aby zachytili krásu zdejších rostlin, ale také pro to, aby měli dostatek fotografií pro své prezentace do hodin biologie.
Když autobus zastavil potřetí, ocitli se studenti v Jiříkově na Rýmařovsku, před Pradědovou galerií dřevěných soch. Ani zde nebyla nouze o zábavu. Dřevěné sochy byly téměř na každém kroku, stály zakomponovány do prostředí galerie. Vytvářeli tak takovou strnulou zahradu soch. Zachycovali události (např.: narození Ježíše v Jesličkách), nebo jen navozovaly atmosféru dřevěné Zoo. Nad tím vším se tyčil monumentální Praděd, hlídajíc si svou zahrádku. Po téhle poslední prohlídce zbývalo už jen ve zdraví přežít cestu zpět do Jeseníku.
Tento den byl pro mě takovým vítaným vytrhnutím z každodenního školního života. Bylo mi celkem líto, že se nemohlo na hradě ve Šternberku fotit. Rozchod po prohlídce mi to však výrazně vynahradil. Škoda jen, že nebyl o trochu delší, protože město Šternberk nabízí i zajímavější místa než je hrad. Arboretum mě příjemně překvapilo svou pestrostí a Pradědova galerie svou celkovou tváří. Exkurze se mi líbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama