2. Kapitola - To nutkání

17. května 2014 v 21:40 | Angelique |  Ztráta v čase

Nebudu se vymlouvat, že na další kapitolu jsem neměla čas. Přišlo mi pouze zbytečné psát, když se mi nechce. Nechci totiž tuto povídku odflánkout. Raději ji budu psát déle, ale chci, aby stála za to. Snad se vám další kapitola bude líbit. :)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Od snu Chattie uběhl týden a ona pořád nad ním přemýšlela. "Co to mělo znamenat? A proč byl tak živý?" Popravdě ale na žádnou ze svých otázek odpověď znát nechtěla. Děsilo ji už jen to, že za 8 měsíců bude možná mrtvá. Chtěla toho ještě tolik stihnout a najednou má na to tolik málo času. Snažila se uklidnit tím, že to byl pouze sen, ale nešlo jí to. Nedokázala to ignorovat.

"No nic, jdu se projít. A možná se stavím i za Lionel." Zamumlala potichu. Už jí to celkem lezlo na mozek. Potřebovala na chvíli vypadnout. Vzala si mikinu, tašku a šla.
Když šla přes park, uviděla mezi stromy plno ptáků. Pomyslela, jaký jejich život asi je. Vidět vše z výšky,mít možnost podívat se všude. Trochu jim záviděla.
"Chattie?" ozvalo se z blízkosti. Hned se otočila a uviděla Zairu. Její sestřenici, která bydlí jen o jednu řadu paneláků dál.
"Ahoj, jak se máš?" Navázala na ni Chattie.

Holky se bavily bezmála půl hodiny. Chattie to velmi prospělo. Aspoň chvíli nemusela přemýšlet nad snem.
Když Zaira odešla, Chattie ještě chvíli zůstala sedět na lavičce v parku. Potřebovala být na čerstvém vzduchu, pomáhalo jí to. Příroda jí hodně pomáhala. A právě na toto bylo toto místo jak stvořené. A navíc mnoho lidí tama nechodilo, tak tam byl i klid.

Když opět myslela na svůj sen, zrovna šel okolo nějaký člověk v černém. Nešlo mu vůbec vidět do obličeje. Věk by mu většina odhadla tak na 20. "Kam to nejspíš jde? A kdo to vůbec je?" pomyslela. Najednou se ale na ní ten kluk otočil. Uviděla jeho obličej. Byl to kluk, kterého viděla ve snu. Nad ničím nepřemýšlela, vzala si věci a rozběhla se pryč. V tu chvíli se jí zmocnila panika. Během běhu se ohlédla. Kluk tam jen mlčky stál. Ještě více zrychlila. Zastavila se až před panelákem. Vydýchávala se.
"Kdo! To! Je!" pokládala si otázku Chattie.
"Možná jsem tam měla zůstat, možná by něco věděl.... ale je to jen jedno velké možná. Nebudu přece otravovat cizího člověka těmito blbostmi. Asi jen tama chodí často, tak si ho moje podvědomí zapamatovalo." Honilo se v hlavě Chattie. Později ale svého unáhleného rozhodnutí velmi litovala. Chtěla totiž víc a víc vědět, kdo to je. A proč byl v jejím snu. Nezbývalo jí ale nic jiného, než pouze doufat, že ho jednou opět potká. Pak by se už určitě nezachovala tak unáhleně.

Během následujících dnů, týdnů, chodila do parku častěji. Četla si tam, relaxovala, občas se tam i učila. Vždy si sedla na to lavičku, kde tenkrát. Doufala, že ho tam někdy potká. Že někdy opět půjde tou cestou. Bylo pro ni celkem překvapení, že od té doby tama nešel. Začala myslet na to, jestli to náhodou nebyl cizinec. Nějaký turista, který se jen porozhlédl po městě. K němu jí to ale nesedělo. Pořád jí něco říkalo, že to nebyl pouze náhodný kolemjdoucí.

Už to byl skoro měsíc a on nikde. Chtěla to vzdát, ale něco jí říkalo, že má ještě vydržet.
"Dobře tedy, koneckonců je tam krásně." Řekla si, vzala si sešity do školy a šla.
Na lavičce si vytáhla dějepis a četla 6. kapitolu věnovanou Antice. Najednou se zvedl vítr. Vzhlédla a nic kromě pár spadaných listí od větru neviděla, tak tomu nevěnovala pozornost.
Po pár sekundách si ale uvědomila: "Počkat... nic kromě listí jsem neviděla. Tu nikdo není. Ani lidi, ani ptáci... prostě nikdo kromě mě tu není!"
Chtěla se přesvědčit, jestli tu opravdu není ani jeden ptáček, tak zvedla hlavu. Upoutala jí ale neznámá osoba, která se z druhého konce parku přibližovala k ní. Byla celá v černém, byl to kluk... to je on! To je ten kluk! To už ale byl u ní. Tentokrát nestál tiše jako solný sloup kousek od ní.
Přišel za ní a klidným, hlubším hlasem řekl: "Ahoj, Chattie."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 18. května 2014 v 21:40 | Reagovat

píšeš nádherně máš pozoruhodný blog, sem se znova vrátím a velmi ráda

2 Melissa Melissa | Web | 19. května 2014 v 20:42 | Reagovat

Perfektný blog a poviedka sa mi veľmi páči, som zvedavá na ďalšiu časť :)
A ďakujem za poprianie na skúškach, nakoniec som odohrala a známku dostala 1, no ešte v stredu písomné skúšky... :D Tak uvidíme no :D

3 Melissa Melissa | Web | 19. května 2014 v 20:45 | Reagovat

[2]:  Jo a ešte by som sa chcela spýtať, či by si (ste) nemali záujem o spriatelenie blogov? Ak áno, napíšte mi na blog prosím :) Lebo sa mi váš blog fakt zapáčil a ja na väčšinu blogov, na ktoré narazím zabúdam, takže tak :D

4 ela-vampire.blog.cz ela-vampire.blog.cz | E-mail | Web | 23. května 2014 v 18:45 | Reagovat

Máš opravdu talent... musím si přečíst i další povídky :-)

5 ela-vampire.blog.cz ela-vampire.blog.cz | E-mail | Web | 25. května 2014 v 10:19 | Reagovat

Chtěla bych se spřátelit... není to dlouho co sem se tě ptala na sbéčka :-) Pokud budeš mít zájem tak napiš :-) Případně napiš koho nebo co chceš na ikonku :-)

6 Milenne Milenne | Web | 28. května 2014 v 17:43 | Reagovat

Stačí jenom doladit stylistiku, délku a celkově rozvin a bude to dokonalé! :3
Už ted je to dost dobré, jenom mi nesedí krátké kapitoly, takže...x)
Nicméně povídku budu číst dál, je uchvacující, napínavá a název sám o sobě zaujme, takže se těším na další! :)

7 Kačíí Kačíí | Web | 30. května 2014 v 15:22 | Reagovat

Nádhera, sice jsem zapoměla už děj, ale přečetla jsem si první kapitolu, krásná kapitola :) :)

8 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 27. července 2014 v 15:24 | Reagovat

Krásná kapitola. Už se moc těším na další. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama