1. Kapitola - Záblesk budoucnosti

16. února 2014 v 12:33 | Aurélie |  Ztráta v čase

Nedávno jsem se rozhodla psát novou povídku... nějak jsem se ale k ní neměla, protože kvůli jiným věcem mi na to nezbyl čas. Nyní jsem ale měla strašné nutkání něco takového začít psát, a proto tu nyní je první kapitola nové povídky. Budu ráda, když se k tomu vyjádříte. :)
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ne, už opravdu musím jít spát nebo zítra nevstanu. Nesmím zítra vypadat jako zombík a všude usínat... už tak mi ty 3 hodiny spánku, co mi zbývají, nebudou stačit. Opakovala si pořád v hlavě Chattie. Jenže ne a ne se k tomu donutit. Daleko zábavnější ji přišlo sedět na parapetu a koukat z okna. U toho mohla skvěle přemýšlet.
"Dobře, už to vzdávám. Nehodlám se tu ubíjet celou noc. Jdu spát!" prohlásila šeptem asi po 5 minutách.

Stála na chodbě - ne počkat, bylo to někde venku. Bylo to na silnici před domem. Všude kolem byla tma, pouze pouliční světla svítila. Měsíc byl ve fázi dorůstání, ale přesto svítil celkem jasně. Dokonalé noční ticho. Nakonec se podívala i na sebe. Byla v pyžamu, které měla tu noc na sobě... a byla bosky.
Nevěděla, proč tam je, ale věděla co má dělat. Vůbec nevěděla, jak to ví, jen věděla, že právě to musí udělat.
Rozběhla se po silnici dolů ke křižovatce. Normálně by tam uviděla panelák a vedle toho dětské hřiště, ale byl tam les. Přesněji začátek lesa a ona stála na cestě směřující do něj.


"Ničeho se neboj, konec určuješ ty, vše určuješ ty." Řekl někdo vpravo od ní. Rychle se tam otočila a uviděla stín nějakého člověka - muže, kluka.
"Kdo jsi?" vyhrkla Chattie rychle.
"Na tom teď nezáleží."
"Jenže..." aniž by to stihla doříct, byla tu jiná scéna. Nyní byla v podzemním parkovišti neznámé budovy. Rychle se rozhlédla okolo. Nic, kromě pár aut a sloupů, neviděla. Nic, co by ji nějak zvlášť upoutalo.
V dálce uslyšela zvuk sanitky. Ty se pořád blížily.
"Ne prosím, jen to ne... Co se to sakra děje." Křičela Chattie a u toho jí tekly slzy.
Nemýlila se, její očekávání bylo opět správné. Sanitka přijela na parkoviště. Zastavila u nějaké dívky. Nešlo poznat, kdo to je - byla celá od krve. Nastal klasický znamek při zachraňování...
"Co se to děje!? Vždyť tu ta holka před chvílí nebyla! Co! To! Je!" Řvala Chattie a chtěla z této noční můry vypadnout.

A byla zpátky v lese. Tentokrát ale sama... nebo aspoň si to mysela, dokud nezahlédla na pokraji něj toho neznámého kluka. Momentálně se jí jevil jako šance na odpověďi, a proto se za ním rozběhla. V půli cesty, ale zakopla a spadla. Byla jako paralyzovaná... nedokázala ničím pohnout, i když sebevíc chtěla.
V duchu prosila: "Ať to už konečně skončí... chci domů, prosím. Co jsem komu udělala... PROSÍM!" Slyšela však pouze, jak se k ní někdo blíží. A nebyl to jen jeden člověk, bylo jich víc. Tak pět nebo šest.
"...co s ní uděláme? Kdo to vůbec je?"
"Já ji vůbec neznám, ale je krásná, tak ji tu nenecháme."
"Ani na to nemysli..."
Ne, prosím, ne...!!! Já už tu nechci být! opakovala si pořád pro sebe Chattie.

A nová scéna. Tentokrát na hřbitově.
"Konečně nějaká scéna ve dne." Procedila mezi zuby Chattie. I když to byl hřbitov, tak jí to připadalo nejméně strašidelné - byl den.
Procházela jednotlivé řady a četla jména. Nikoho z nich neznala.
"Počkat... co?" Vykřikla náhle a vrátila se pár kroků zpět, aby se přesvědčila, že se mýlila. Ale ne, nemýlila. Na jednom z náhrobních kamenů opravdu stálo 'Chattie Ergensová'. Ať se to snažila číst, jak dlouho chtěla, tak ten nápis se neměnil. Datum narození sedělo... a datum úmrtí?!
"Vždyť to je za 8 měsíců...!"

A probudila se! Byla celá spocená. Ještě teď rozdýchávala noční můru, co se jí zdála.
"To mi zbývá 8 měsíců života?" Povzdechla si.
"Ale ne, byla to jen noční můra." Řekla si ve snaze ukončit své obavy. Rychle koukla na hodiny, které ukazovaly 7:00, a usoudila, že už opravdu musí vstát a začít se chystat, pokud chce školu stihnout včas.
"Ale i tak... PROČ SE MI TO, SAKRA, ZDÁLO!?" Neodpustila si zakřičet. Byla sama doma, tak to nikomu nevadilo a ona to opravdu potřebovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 19. února 2014 v 5:58 | Reagovat

Podle mě to nebyla jen noční můra :) :)
Kapitola se mi moc líbila a těším se na další :) :)

2 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 27. února 2014 v 16:09 | Reagovat

Moc krásně napsané, těším se na další kapitolu, tak prosím nenapínej!

[1]: určitě v tom bude něco jiného než noční můra, souhlasím s tebou.

3 Aurélie Aurélie | Web | 27. února 2014 v 18:29 | Reagovat

[1]:[2]: další kapitola bude asi tak za týden... moc času teď nemám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama