Únor 2014

Blend - Síla (Power)

26. února 2014 v 21:28 | Aurélie |  Grafická tvorba
Po delší době jsem otevřela PFSX v myšlenkou udělat layout. Měl to být layout na tento blog. Jenže po skoro dvouhodinovém snažení z toho vyšlo něco, co se mi moc nelíbilo.... další pokusy nebo úpravy určitě budou (= brzo asi nový layout.... možná, podle nálady a času). Každopádně se mi moji dnešní práci nechce vyhazovat, tak je z toho aspoň blend (z té povedenější části). Kdyby někoho zajímalo, jak layout vypadal, tak TADY je náhled.



خيال.... Fantazie (TT)

25. února 2014 v 21:42 | Aurélie |  Témata Týdne
Fantazie. Slovo tolika významů a zároveň i jednoho. A právě v tom to je. Toto slovo se nedá nijak popsat, protože každý si představuje fanzii jinak.

Vezměme si například slovo list. Pokud to nebudeme blíže specifikovat, tak někteří z nás si představí list papíru, list ze stromu. Pokud to takto specifikujeme, tak přesto si každý může představit jinou barvu, list z jiného stromu... a pokud i to specifikujeme, tak si ho můžeme představit různě veliký. A takto můžu pokračovat dál a dál. Slova nám neříkají, jaké co je, ale blíže specifikují, a tím pádem vylučují, jaké co není.

Pokud něco - vezmu jako příklad opět list - uvidíme, tak následné "fantazírování" může být na téma: Kde se tu zval? Jak starý je? Co se s ním v posledních dnech dělo?... A už opět propadneme do myšlení, jak co bylo, jaké co je atd.

مرحبا :D

24. února 2014 v 20:35 | Aurélie |  Blogové věci
Po pár dnech se vám tu hlásím. Ne ale s článek, tentokrát jen s menším infem, do kterého dám aspoň nějakou písničku. Momentálně vůbec nemám čas na články a tak trochu ani nápady, ale už se to začíná lepšit... brzo dodělám úvahu na téma týdne, udělám recenze na pár knih, filmů a pokročím v projektech. Pro zatím ale jen písnička. Narazila jsem na ni nedávno, připadá mi dost pohádková a originální.


Sundej masku - 6. Zvíře

21. února 2014 v 3:11 | Aurélie |  Sundej masku

Zvířata - Chtěl jsi někdy domácího mazlíčka? Ano, ne? Bojíš se nějakých zvířat? Které zvíře je tvé nejoblíbenější, víš proč?

X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.X.

Chtěl jsi někdy domácího mazlíčka? Rozhodně. Já bych asi nemohla žít s pocitem, že žádného nemám. I když se pro okolí možná jevím jako někdo, kdo na domácího mazlíčka nemá čas a tráví s ním málo času, tak představa, že při příchodu domů, bych žádného nepotkala, je pro mě děsivá. Nejsem vyloženě typ člověka, který musí každý dech chodit např. s pejskem na procházky, ale vnímám ho doma a jsem ráda, že ho máme. Každé zvíře mi totiž umí skvěle zvednout náladu. Myslím si, že i kdybych v budoucnu žila v paneláku, tak aspoň rybičky bych musela mít. :)

Jak, sakra, ten sen začal!? ... a vůbec - SNY!

19. února 2014 v 18:21 | Aurélie |  Témata Týdne
Téma tohoto týdne je tak originální (lepší slovo jsem pro to nenašla), že se na něj dá vymyslet snad cokoliv. Zprvu mě napadlo napsat úvahu o povahách, lidech... ale pak mi to připadalo moc ohrané a radši jsem zvolila něco zajímavějšího...
Téma týdne je "Co (ne)dává smysl."
------------------------------------------------------
To, o čem vám budu spát, jsem do nedávna vůbec neřešila a možná mi to ani nějak nedocházelo. Průlom se stal po shlédnutí filmu Inception (počátek), ve kterém zaznělo, že nikdo si nepamatuje začátek snu. A právě to byla z jedna z věcí, jež mě donutila se nad vším o snu zamyslet.

Podle moderní vědy se sen odvíjí podle toho, na co myslíme, co zažijeme... Do jisté míry bych s tím souhlasila. Je jasné, že čerstvé vzpomínky a představy (mozek nerozlišuje vzpomínku a představu) si pamatujeme tu noc více... ale i tak. Sen mi odjakživa připadal jako něco víc, než jen něco, co se děje, při spánku.

I ve snu se dá pracovat - už párkrát se mi stalo, že jsem si ve snu uvědomila, že sním, a právě proto jsem ho mohla měnit podle sebe, a tím si vlastně ukázat nějaké scény a možné závěry (někdy se toto označuje jako lucidní snění). Ale to není jediná užitečná věc snu... díky nějakým scénkám ze snu, či rozhovorům, které si zapamatujete, vám může dojít plno věcí. Proto je pro mě sen trochu víc, než jen pouze činnost při spánku.

Šíp osudu

18. února 2014 v 22:40 | Aurélie |  Texty písní

Toto jsem napsala koncem ledna. Bylo to jen tak... vůbec jsem netušila, že stvořím něco smyslupného. Měly to být slova k písničce, abych si mohla procvičit akordy na kytaru při doprovodu.... a co z toho vyšlo vidíte níže. Jelikož to vniklo jako text písně, tak jsem to tak i nachala a myslím, že je to tak i lepší....
1+2 = sloky
Ch = refrén
B = bridge

1) Až nastane den,
kdy poznat něco mám.
Až změní se ten sen
a já konec uvítám.
2) Až oceány širé
rozprostřou se v okolí.
Až nebude se ptát
ten člověk, co to ví.
Ch) Na ostrově pustém
se dítě probudí.
Zapomene na vše,
čímž bylo obětí.
B) Nebude se smát,
však ani brečet nad kvítí.
Bude žít život,
který slunce prosvítí.

16. Soundtrack, který se ti líbí

17. února 2014 v 14:11 | Aurélie |  Musical Expression

Nad výběrem pro tento bod jsem se rozhodovala dost dlouho. Věděla jsem ale z čeho vybírat - soundtrack The Secret Circle, The Vampire Diaries, Pretty Little Liars nebo z pár oblíbených filmů. Mám tam totiž pár favoritů, mezi kterými jsem se musela rozhodnout. Nakonec u mě vyhrál soundtrack ze seriálu The Secret Circle. Řekla bych, že je to neznámý song, ale mě se moc líbí. Možná bych vybrala nějaký ohraný z Twilight apod., ale většinu z nich bych nemohla poslouchat několikrát za sebou, kdež to toto ano. Jmenuje se We Won't Run a je od Sarah Blasko.

1. Kapitola - Záblesk budoucnosti

16. února 2014 v 12:33 | Aurélie |  Ztráta v čase

Nedávno jsem se rozhodla psát novou povídku... nějak jsem se ale k ní neměla, protože kvůli jiným věcem mi na to nezbyl čas. Nyní jsem ale měla strašné nutkání něco takového začít psát, a proto tu nyní je první kapitola nové povídky. Budu ráda, když se k tomu vyjádříte. :)
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ne, už opravdu musím jít spát nebo zítra nevstanu. Nesmím zítra vypadat jako zombík a všude usínat... už tak mi ty 3 hodiny spánku, co mi zbývají, nebudou stačit. Opakovala si pořád v hlavě Chattie. Jenže ne a ne se k tomu donutit. Daleko zábavnější ji přišlo sedět na parapetu a koukat z okna. U toho mohla skvěle přemýšlet.
"Dobře, už to vzdávám. Nehodlám se tu ubíjet celou noc. Jdu spát!" prohlásila šeptem asi po 5 minutách.

Stála na chodbě - ne počkat, bylo to někde venku. Bylo to na silnici před domem. Všude kolem byla tma, pouze pouliční světla svítila. Měsíc byl ve fázi dorůstání, ale přesto svítil celkem jasně. Dokonalé noční ticho. Nakonec se podívala i na sebe. Byla v pyžamu, které měla tu noc na sobě... a byla bosky.
Nevěděla, proč tam je, ale věděla co má dělat. Vůbec nevěděla, jak to ví, jen věděla, že právě to musí udělat.
Rozběhla se po silnici dolů ke křižovatce. Normálně by tam uviděla panelák a vedle toho dětské hřiště, ale byl tam les. Přesněji začátek lesa a ona stála na cestě směřující do něj.

Avril Lavigne - How You Remind Me

16. února 2014 v 11:45 | Aurélie |  Hudba
Tuto písničku nepřdávám do žádného projektu a ani kvůli němu. V poslední době se mi prostě strašně zalíbila a... No, posuďte sami, jak se vám líbí. Jinak jsem zpátky, články by se tu měly objevit do 3 dnů - podle toho, jak moc budu schopná psát a myslet atd. :D Lyžák mě prostě vyšťavil víc, než jsem čekala... ale dal mi také plno nápadu na články, tak jen to převést do textu. ;)


Milion jazyků, ale mluva stejná

9. února 2014 v 3:11 | Aurélie |  Úvahy/ K zamyšlení + psychologie
Nápad na tuto úvahu vznikl z rok starých vzpomínek, kdy nám učitelka vykládala o svém zážitku z Německa. Bylo to tak zvláštní, že si to pamatuju do teď. Říkala, že s dětma šla na záchod, ale ten byl nefunkční (což ale nevěděli). Přišel k nim pracovník a začal něco v němčině mumlat... nato učitelka řekla dětem, že záchod je nefunční. Přijde vám to zcela normální? Já jsem totiž nezapomněla zmínit důležitý fakt - ta učitelka neuměla německy! To mě donutilo zamyslet se, co všechno mají národy stejné, a že vlastně na některé věci ani nepotřebujeme znát jejich řeč. Ale začnu pěkně od začátku...

Na počátku, kdy začala vznikat mluva, se lidstvo dorozumívalo posunky. Tyto posunky byly odvozeny tradičně - podle intuice (nebo chcete-li pudu) - moc nad tím nepřemýšleli, a tudíž je to přirozený styl, který má v sobě každý. Proto se ani nemuseli učit, co co znamená, ale prostě to věděli.