Zloba knížete a jeho lidu

2. prosince 2013 v 3:11 | Angelique |  Povídky
Měla jsem v plánu napsat další kapitolu RzO, ale jak to tak u mě v neděli bývá, tak jsem se opět zasekla u školy. Tentokrát ji ale využiji i pro blog. Jeden z úkolů bylo napsat vypravování na zadané téma. Udělala jsem z toho i trochu poučný příběh. Je díky zvolenému tématu s pohádkovým nádechem.

Je pravda, že zlo je vždy potrestáno? Lidé tamní země v to doufali. Žili pod nadvládou zlého knížete, o kterém měli podezření, že není obyčejný člověk - vše pod jeho rukama ztrácelo život a k lidskosti měl hodně daleko.

"Slyšte, slyšte. Kníže dává na vědomí, že zvyšuje daně," se rozléhalo po celém nádvoří. Poddaní pouze přikývli a dále se věnovali své práci, báli se oponovat, a to i přestože živořili. Ve skrytu duše si ovšem přáli, aby někdo z jejich řad vystoupil a postavil se na odpor. A jak to tak v podobných příbězích bývá, přání bylo vyslyšeno. Z davu vystoupil jeden hoch a zeptal se: "Smím vědět, proč tak kníže učinil?" S překvapenou tváří se úředník na toho hocha otočil a místo odpovědi rozkázal stráži zatknout ho!


Tento čin byl nejdůležitější ze všech, otevřel lidu oči. Pokud tak naložili s člověkem, co se jen zeptal, tak co bude s námi, pokud se knížeti zprotivíme? Na tuto otázku většina poddaných odpověď znala. Už nechtěli čekat jako ovečky na popravu. Rozhodli se jednat. Rozhodli se knížete zabít. Jedině tak se vymaní zpoza jeho kruté vlády. Počkali si na den, kdy kníže jezdil na vyjížďky. Shromáždili se v lese a číhali, až pojede kolem. Až se tak stalo, vrhli se na kočár a jako vlci se po něm drali a ničili ho. Jakmile se dostali dovnitř, uviděli knížete spokojeně sedícího, dokonce se usmívajícího. Ten prohlásil: "Však vy toho budete litovat, já se vrátím a pak to teprve bude peklo." Po těchto slovech do něj byl zaseknut meč a kníže umíral. Nikdo nebral vážně jeho výhružku. Zabili přece krutého vládce, tak proč se jím ještě zabývat?

Po čase se ale ukázalo, že to nebyla pouhá výhružka. Král se opravdu vrátil. Vrátil se jako přízrak, který ve dne stěžoval lidu práci a v noci strašil jejich děti. V tu dobu někteří litovali svého činu. Mnohem důležitější ale bylo najít způsob, jak se přízraku zbavit. Asi týden poté do města přišla stařena - žebračka. "Nemáme čas, se tebou zaobírat, máme důležitější věci na práci, stařeno," slýchala od kolemjdoucích lidí této země. Stařena ovšem neodešla. Čím déle zůstávala, tím více se lidé na tím pozastavovali. Viděli, že stařena na něco čeká, ale nevěděli, co to je. Proto za ní přišel muž a dal jí kousek chleba. Ta však jen řekla: "To nebylo s čistým úmyslem, ty toho nejsi hoden." Tu noc to jeho dceři nedalo a sama přišla za stařenou a dala jí kousek chleba. Ta se k ní přiklonila a pošeptala jí: "Musíš mu odpustit, zlo je tu od toho, aby nás učilo, ne pouze mučilo." S těmito slovy se stařena zvedla a chystala se na odchod. Dívka celá omámená se vydala domů, kde o jejích slovech přemýšlela. Ráno se strhl poprask, stařena byla pryč. Všichni plní zloby zmateně pobíhali a navzájem se obviňovali. Dívka je jen zpoza rohu sledovala a pochopila. "Zlo je v každém z nás, každý má právo volby, každý má právo na volbu strany - i na volbu zla. Zlo nás totiž učí - sice s těmi nejdrsnějšími pomůckami ale i nejúčinnějšími. Odpouštím vám, kníže. Pochopila jsem." Po těch slovech cítila, že kníže se už nevrátí. Že odešel, jak se praví, na druhou stranu.

Lidé té země se nejspíš nikdy nedozví, jak se knížete zbavili. Někteří z nich by to ani nepochopili. Odpuštění je ta nejlepší protikletba ze všech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 16:54 | Reagovat

Páni, tak to je úžasné :)
PS: Kapky osudu...Nemohl by pokračovat někdo jiný, jelikož Tys napsala tak skvěle konec a mně se ho nechce ničit :)

2 Lussy Lussy | Web | 3. prosince 2013 v 16:47 | Reagovat

Wow užasně napsané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama