Poznamenán

28. prosince 2013 v 7:11 | Týna |  Povídky
Taková malá slohová práce ...





Někde zazvonil telefon. Nebo se mu to jen zdálo? Jan si nemohl v otupění uvědomit co se s ním vlastně stalo. Kdo volá? Komu a proč?
Jan otevřel ztěžklá oční víčka. Hnedle je byl nucen zavřít, protože ho do očí udeřilo ostré, bílé světlo. Kde to jsem? Honilo se mu hlavou. Podrážděně mrkal. Ještě k tomu tu ten otravný zvuk byl pořád. Píp! Píp! Píp! Neustále ve stejném rytmu. To nebude telefon … Oči si světlu přivykaly pomalu, ale jakmile viděl, spatřil vedle sebe kapačky s přístrojem na měření životních funkcí. V tu chvíli ho přemohl šok. Rychle se pokusil si sednout - to se mu však nepovedlo. Ta bolest … byla tak silná. Jako by mu trhali žebra ven z těla. Bolestně zaúpěl. V tom okamžiku se ve dveřích objevila zdravotní sestra s překvapeným výrazem v obličeji. Přiskočila k Janovu lůžku. "Musíte ležet v klidu, dlouho jste spal," kárala ho. Jan se s dalším zaúpěním zmohl na pouhé,,Jak?" a ani na to se mu nedostalo odpovědi. V jeho pokoji bylo najednou nějak moc lidí. Doktoři a sestry pobíhali okolo úplně bez ladu a skladu. Jan v tom neviděl žádný smysl - jenom bezvýznamné čmouhy. Pak se mu to začalo vybavovat …
Jako každý jiný sobotní den , vyrážel Jan na nákup do obchodu. Musel projít pěkný kus města než tam došel. Rozhodl se trochu si tu cestu zkrátit. Zrovna procházel jednou z těch zapomenutých uliček, když se kdesi ozvalo: "Dej ruce za hlavu a opovaž se pohnout!" Janovi jakby v tu chvíli ztuhla krev v žilách. Otočil se. Spatřil jakési dva cizince. Trochu se mu ulevilo, že to nebylo na něj. Jeden má v ruce zbraň a míří na toho druhého. "To co jsi udělal je neodpustitelné!" zařval ten se zbraní. Jan se tiše skryje v ohbí jednoho ze vchodů do vedlejšího domu. Srdce mu bije o závod - ani nedutá - poslouchá dál. "Jsi zrádce!" zařve znovu muž se zbraní. Druhý neznámý na sobě nedává znát ani kapku strachu. Vztáhne ruce k nebi. Ohlušující výstřel protne vzduch v uličce. Jan se s leknutím kousne do rtu. Hořká pachuť krve dává obrazu rozprostírajíc se před ním ještě víc dramatičnosti. Pozoruje jakoby zpomalený pád mrtvého těla. Snad okamžitě se pod nešťastníkem vytvoří kaluž krve. Vraz se zřejmě raduje. Nepatrně se pootočí Janovým směrem. Něco zlověstného mu zablýskne v očích. On ho doopravdy zabil! Znovu zvedá svůj revolver. Jan se automaticky vrhá k zemi. K jeho štěstí jen ucítí lehký vánek ve vlasech způsobený vyslanou střelou. ,,Hej ty tam! Stůj!" zařve vrah, ale to už Jan běží závod o život. Honem odtud! Neznámý muž znovu nestřílí. Nasedá do auta a v okamžiku startuje. Vyráží vstříc prchajícímu Janovi. Jan už je skoro na konci uličky. Na poslední chvíli se hoch snaží uskočit, ale vyjde mu to jen z části. Prásk! Černé auto ho nabralo. Mrštilo jím bokem - naštěstí už do vedlejší ulice. Cizinec v černém autě ujíždí spěšně pryč. "Není vám něco?" zaslechne ještě okrajově Jan. Pak už byla jen tma …
Konečně přišel k Janovu lůžku doktor. "Měsíc jste byl v komatu … máte štěstí, že jste se probral," řekne stručně a jde si zase svou cestou. Jan cítil jak mu po tvářích stékaly horké slzy. To, co viděl už nikdy nezapomene. Bude ho to pronásledovat nocí i dnem, dokud nepřijde na to, kdo toho nešťastníka zabil. Nedá mu to spát … bude to muset vypátrat …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pisatelka Pisatelka | Web | 28. prosince 2013 v 8:29 | Reagovat

Mně se to líbí:)

2 Kačíí Kačíí | Web | 28. prosince 2013 v 14:20 | Reagovat

Mě se to taktéž líbilo, pěkně napsané :) :)

3 Aurélie Aurélie | Web | 28. prosince 2013 v 18:03 | Reagovat

je to skvěle napsané :) z mobilu na koma... skvělé a originální :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama