7. Kapitola - Život o kus dál

25. prosince 2013 v 3:11 | Aurélie |  Rozsudek za odlišnost

Po více jak 14 dnech jsem si konečně našla čas napsat další kapitolu této povídky. Doufám, že se vám bude líbit. :)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Volané číslo se nehlásí, opakujte prosím své poválí později," znělo při vytáčení čísla Valencie. Atilla nechápala, proč jí to nemůže vzít. Co jsem jí tak strašného udělala? Proč se tak chová?
Celá naštvaná hodila mobilem na postel a rozbrečela se. Nikdo! Nikdo, nemá čas být se mnou o prázninách... Kdybych aspoň neviděla, že víc jak polovina se vymlouvá! Proč ten zatracený dar poznat pravdu musím mít!?
"Atillo? Proč nejdeš za náma ven? To tu hodláš sedět jak hromádka neštěstí? Co tak hrozného se ti stalo?" Ptala se matka, která právě vešla do jejího pokoje.
"Jo! Hodlám! Budu tu jako hromádka neštěstí, až do konce prázdnin. Díky za úžasný nápad," vyjela na mámu Atilla. Nakonec svého proslovu si neodpustila malý škodolibý úsměv.
"Ale no tak, Atillo... To se celý svět točí kolem kamarádek?" zeptala se nechápavě máma.
"Co ty o tom můžeš vědět... nikdy si v mé kůži nebyla," odpověděla jí Atilla.
"Tak dobře. Vidím, že s tebou nepohnu. Co takto jet k sestřenici - trochu vzdálenější sestřenicí," navrhla matka.
Atilla souhlasila. Tady jsem snad všechno možné, tak možná tam konečně něčeho dosáhnu... už by bylo na čase.
Během pár dní se nachystaly a společně za ní jely.


Jen doufám, že bude trochu normální. Že nebude nějaká barbínka jako většina holek u nás. Honilo se hlavou Atille. Jelikož přijely trochu dřív, Anna - tak se sestřenice jmenovala - nebyla ještě doma. Atilla šla na ni počkat do jejího pokoje.
"Ach jo..." povzdechla si, jakmile uviděla plakáty nad postelí. Samý Justin Bieber. To bude samé: To je hezký kluk. Mám depku, kluk se se mnou nebaví. A podobné keci.
"Atilla, že?" přerušil Atillino přemýšlení hlas patřící neznámé dívce, která stála ve dveřích.
"Já jsem Anna" dodala, jakmile se Atilla otočila.
Holky se hned daly do hovoru, který byl pro Atillu trochu nudný, ale viděla, že Anna se snaží, tak jí dala šanci. Konec konců je tu jako někdo neznámý, tak si může zkusit jiný styl života..
....
"Zítra jdeme do kina, tak doufám, že půjdeš s námi." Oznámila Atille Anna.
"Jasně, že jo." Potvrdila jí to Atilla.
"Jinak plánujem se trochu rozjet, tak buď připravená". Dodala ještě.
Atilla po ní pouze hodila překvapený pohled s úsměvem. Své myšlenky si nechala pro sebe.
...
Kino se blížilo a Atilla celá zvědavá čekala, co všechno holky vymyslí a jak to bude celé probíhat. Obě holky už čekaly pře kinem na Anniny kamarádky. Ty během několika minut přišly.
"Žvýkačky jsem koupila pro všechny, kdyby někdo zapomněl," oznámila blondýnka z jejich party.
"Dobře, já mám ty cigarety a doufám, že Petra bude mít to pivo." Řekla holka vedle ní.
Atilla radši mlčela. Do tohoto rozhovoru se nechtěla plést. Nevěděla o tom nic a byla zvědavá, jak to holky udělají.
"Petra už jde a má to!" vykřikla blondýnka.
Celá skupinka se odebrala dovnitř. Byl to letňák, takže nějaké problémy se zákazy nikdo neřešil, pokud tam vůbec nějaké byly. Celý nápad kina byla vlastně zástěrka na to, co budou dělat až se setmí.
Když se tak stalo, po celé skupince potuvala krabička cigaret a pivo. Atilla neodmítla ani jedno z toho. Nechtěla trhat partu. Navíc si chtěla jednou užít trochu té zlobivosti. Jenže... jak to tak bývá, tak do nováčka tlačí nejvíc. Atilla všechno dostávala dvojnásob.
"Už musíme vypadnout, máma tu bude s autem za 10 minut," vykřikla najednou Anna.
"Tady máte každá 2 žvýkačky," řekla blondýnka a dávala je každému do ruky.
Když Atilla vstávala, měla štěstí, že se držela lavičky, protože jinak by nejspíš spadla. Cestu docela zvládla, ale kdyby se na ni někdo zaměřil, tak by poznal, že něco v sobě má.
Na parkovišti už na ně čekala máma. Ta nejspíš poznala, co holky dělaly, ale nic neříkala. Celkově působila velmi mírně... čehož Anna očividně využívala.

S odsupem času Atilla byla ráda, že aspoň nějakou tu "zábavu" o prázninách měla. Zjistila ale, že je ráda za to, jaký má život. Že si raději počká než aby šla do party k holkám, které nic nezajímá kromě kluků, alkoholu a cigaret.
Soustředila se na nový školní rok, který ji čekal za necelý měsíc. A co se týkalo Valencii, tak tu se snažila neřešit... nebyla by to první kamarádka, která by se k ní takto zachovala, jen se jí tomu nechtělo věřit.
Vždyť jsme si tak rozuměly!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 25. prosince 2013 v 14:21 | Reagovat

To by mě zajímalo co s tou Valencii je....
Moc pěkná kapitola moc se těším na další :) :)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 17:14 | Reagovat

Jó, musím se taky přidat, páč by mě zajímalo se s ní je? :D Je to krásná kapča! Těším se na další!
Krásný lay!

3 Milča Milča | Web | 25. prosince 2013 v 20:02 | Reagovat

Zní to zajímavě, až budu mít trochu času, rozhodně ji začnu číst! :D

4 Pisatelka Pisatelka | Web | 26. prosince 2013 v 16:27 | Reagovat

Zase úžasné!

5 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 12:12 | Reagovat

[4]: souhlasím, jinak než úžasně neumíš psát
a hezký nový lay

6 Wendyss Wendyss | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 19:10 | Reagovat

Krásné :-) Těším se na další díly.

7 Milča Milča | Web | 2. ledna 2014 v 13:26 | Reagovat

Eh...a je v tom zase! :D

8 Violett Violett | Web | 19. března 2014 v 22:48 | Reagovat

Uvažuji co je Valencii :D
Ale chudák Atilla...nějak na ty kamarády nemá trefu :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama