Maska nezranitelnosti

12. října 2013 v 21:54 | Angelique |  Povídky
Po delší době vás zdravím. :) Proč tu nebyly články? Nebyly nápady, ale mohlo by se to už změnit. :) Co tu pro vás mám? Menší příběh, který popisuje, jak může "maska" lidi brzdit a proč by neměla být - alespoň proč ne neustále. Snažila jsem se to udělat trochu zajímavě, ale děj je vymýšlený při psaní, tak.... no, snad se vám to bude líbit. :)
.......................................................................

Jako každé ráno, tak ti toto, vešla do školních dveří 10 minut před zvoněním nejlepší kamarádka Anet Karla. A jak to tak u nejlepších kamarádek bývá, Karla jí čekala.
"Ahoj, jak ses včera měla?" zeptala se Karla Anety.
"Ale jo, docela to ušlo" odvětila Anet a dodala: "Co ty? Už víš, jestli můžeš s námi na ten koncert?"
"No, nějak jsem se zapomněla zeptat, ale slibuji, že to udělám." lhala Karla.
Aneta to samozřejmě věděla, ale zatím nic neříkala. Ono totiž nebylo těžké uhodnout u své nejlepší kamarádky, jaký má problém.
Už pár let Karla žila s pomyslou maskou. Chránila si tím svou předvídatelnost. Ovšem si ze začátku neuvědomila, jak moc jí to bude brzdit. Jak moc se bude muset stát někým jiným, aby nebyla předvídalená a tak "průhledná".
Na ten koncert ve skutečnosti chtěla, ale už se nezmohla k tomu, aby odhalila před rodičema tu část sebe, která po koncertu touží.


Během vyučování Karla celou dobu myslela jen na jednu věc - na svou masku. Nebylo by lehčí žít normálně - bez ní? Ale pak mně bude moci každý předvídat... no nevím.
Jak tak přemýšlela, tak si všimla neznámého kluka, který právě prošel chodbou. V tu ránu byla úplně mimo, skoro nebyla schopná svou masku udržet. Co se to se mnou děje, sakra?!

Jakmile přišla domů, odhodila tašku do kouta svého pokoje, sešla dolů za rodiči a položila jim otázku: "Vadilo by vám, kdybych šla o víkendu na koncert, na rockový koncert?" Jak očekávala, tak rodiče tím úplně zaskočila, ale po chvíli se vzpamatovali a řekli jí, že může.

Hned to šla volat Anet, protože jí tu odpověd už dost dlouho dlužila, a ta celá překvapená, že se Karla konečně odhodlala, byla schopná jen slova wow. Ale po chvíli se už ze svého záseku vzpamatovala a nedalo jí to: "Co tě k tomu donutilo?"
"Ne co, ale KDO!" řekla šťastně Karla. Anet ještě s větším nechápavým pohledem přemýšlela kdo by to mohl být, ale nikdo jí nenapadal. Karle to došlo a okamžitě dodala: "Neznáš ho. A mimochodem mi došla jedna podstatná věc. Nemusí být úplně špatné být předvídalená. Rozhodně to stojí za to, když budu sama sebou. Aspoň pak budu mít přátele, kteří budou podobní mně a né mé masce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 13. října 2013 v 8:27 | Reagovat

Konečně jsi něco přidala, jinak povídka velmi poučná moc se mi líbila, byla bych ráda kdyby si takovéhle přidávala častěji :D :D moc hezky se čtou :)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 13. října 2013 v 8:44 | Reagovat

Nádherné, máš to nádherně napsané :-)
Taky si myslím, že bys takovéhle příběhy mohla psát častěji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama