Okolnosti mění

27. září 2013 v 3:11 | Angelique |  Povídky
Povídky zatím budou jednodílné, protože náměty na delší povídky si budu muset více rozmyslet. Ale i tak doufám, že vás budou bavit, a že za něco budou stát.

"Už jsi nachystaná, Asho, ať ti neudeje autobus?!" zaznělo z obyváku. Asha totiž jako každý den vybíhala z domu na poslední chvíli, což znamenalo, že někdy musela dobíhat, aby stihla autobus.
"Mami už jdu", odpověděla Asha a opravdu už se chystala odejít.
Autobus stihla tak tak. V autobuse si dala sluchátka a vytáhla učení, na které se včera nepodívala a dala se do práce.
V tom si vzpoměla, že zapomněla doma úkol. Což znamenalo, že bude muset být po škole s "pravidelnými poškoláky", kteří se baví tím, že na poškole popichují uráží nováčky.
"To to zase bude...." si v duchu řekla.


A nemýlila se, opravdu ji čekala poškola a samozřejmě tam byli i "pravidelní poškoláci".
Ze začátku se jich snažila nevšímat, ale po chvíli to nevydžela a přestala je ingorovat.
Byla tak naštvaná, že se do nich pustila jak ještě nikdy předtím na nikoho a ti jen hleděli s otevřenou pusou.
Samozřejmě, že sem tam někdo namítli a snažili se bránit, ale většinou jim na to ani nedala prostor.
Učitelka, která tam s nimi byla dělala, že nevidí, jelikož si tajně přála, aby je někdo konečně srovnal.
Jen si ale nemyslela, že to udělá zrovna tak tiché a samotářské děvče... ale co, překvapení se stávají.

Jakmile skončila hodina, tak Asha odcházela s dost zvláštním pocitem.
"Co to do mě vjelo? Byla jsem to vůbec já?" přemýšlela.

Jakmile vešla do školních dveří, tak zůstala stát jako solný sloup, jelikož se na ni upřelo přes 100 usmívajících se pohledů. Všichni jí děkovali za to, že měla odvahu se pustit do hádky s "pravidelnými poškolákami". Ti se totiž začali chovat trochu opatrněji, což všichni studenti s otevřenou náručí uvítali.
Po nějaké době si Asha uvědomila, že pořád stojí na tom jednom místě, a že pořád jsou na ní upřené pohledy.
Už tak si připadala divně, takže se radši pustila do chůze a pomalu popošla ke své skříňce.
To už slyšlela děkovné věty od spousty studentů.
Ten den neměla skoro čas jít ani na záchod, jaké pozornosti se jí dostávalo. A netrvalo to jen jeden den.
Plno holek a i kluků totiž zjistilo, že i když se samotářská, tak se s ní dá skvěle bavit.
Od té doby už nebyla tou holkou, která všude chodila sama a byla pořád zamyšlená. Trochu to vyvážila.
Okolnosti jí prostě změnily, i to se občas stává. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 29. září 2013 v 17:36 | Reagovat

Nádherně napsané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama